Jednoho dne nám jeden Farmář ukazoval jeho nejoblíbenější vidle. Byly to vidle po dědovi, které už toho měly hodně za sebou. Každý zub jinak dlouhý, několikrát opravované, zkroucené a rezavé. Ale prý je to „balzám na duši“ s nimi pracovat, pronesl tento farmář krátce před tím, než si je před našimi zraky přejel traktorem. No a jelikož to byly oblíbené vidle s historií a příběhem, a ještě tak šikovné na práci, rozhodli jsme se mu je „zachránit“.












