Letní sezona 2024 dospěla ke konci. I když to byla jedna z prvních sezon vůbec, byla to sezona
naprosto zásadní, neboť nám odpověděla na spousty otázek a udala směr, kterým se chceme nadále
vydat.
 
Navázaly jsme nespočet kontaktů, prohovořily desítky rozhovorů, odepisovaly na spousty zpráv a
emailů, proběhlo množství telefonátů a navštívily jsme nejrůznější místa, ať už s našim stánkem, či
bez něho. Dokonce nám přibylo několik zajímavých klientů a také jsme navázaly nové spolupráce.
 
Po této sezoně je ale jasné, že musíme dostupnost našich výrobků výrazně „utáhnout“.  Doufaly jsme,
že vysvětlení na stránkách, popřípadě nekonečné rozhovory budou stačit k tomu, že bychom občas
mohly z našeho stánku něco prodat, protože původní koncept s tím zamýšlel.
Nicméně po předešlé letní sezoně musíme ukončit jakýkoliv primární stánkový prodej a náš stánek
budeme využívat pouze a jedině jako výstavní galerii, která bude sloužit jako námět k diskusím. K
jakémukoliv prodeji bude docházet až po navázání individuálního vztahu a osobní komunikace s
daným člověkem, nikoliv „handlováním“ u stánku.   Ale také musíme „utáhnout“ přístup a způsob
komunikace.
 
Byly jsme velice otevřené, snažily se vyjít vstříc každému, kdo projevil zájem o naše produkty, trávily
jsme čas osvětlováním a vysvětlováním našeho přístupu, formy a konceptu. Doufaly jsme, že
najdeme cestu, jak umožnit možnost koupě našich výrobků co nejvíce lidem. Našly jsme ale pravý
opak. Ukázalo se, že je náš přístup až příliš odlišný, a nelze ho na počkání vysvětlit každému, tím
spíše, pokud to daný člověk nechce slyšet. Pokud má pouze má pocit, že musí vše odsouhlasit, aby
dostal ty kalhoty, které se mu tak moc líbí, přístup nepřístup.
 
Máme jasně stanovené cíle. Chceme naší činností systematicky snižovat množství vyprodukovaného
odpadu a chceme spolupracovat s lidmi, kteří mají stejný zájem, kteří taktéž mají vůli a iniciativu,
zamýšlet se nad stavem našeho společného okolí a aktivně se podílí na zlepšení. Chceme
spolupracovat s lidmi, kteří sdílí stejné hodnoty jako my. Ne protože ty ostatní škatulkujeme a
soudíme, ale proto, že nejsme prodejna a výrobna textilu či jiných produktů. Jsme řemeslníci,
pracovníci a výtvarníci, kteří si definovali účel a smysl našich činností, kterým v žádném případě není,
obohacovat naši společnost textilem a dalšími produkty. Stejně tak jí není to, abychom prodávaly
komukoliv cokoliv jen proto, že nám nabídne spousty peněz.

Definovaly jsme, za jakých podmínek a pro koho budeme tvořit. A tedy pouze a jedině pro ty, kteří
chápou Ven jako životní styl. Jako značku nás, kteří máme vůli a iniciativu nepřihlížet, nepřimhuřovat
oči, neignorovat to, co se okolo nás děje a přemýšlí nad tím, co s tím my sami můžeme udělat. Nikoliv
proto, že by byli jedni lepší než druzí, ale proto, že by nám naše práce jinak nedávala smysl.
Nechceme tvořit pro toho, kdo žije materialistickým a konzumním životem, kdo nepřemýšlí nad
dopady svého jednání, ignoruje potřeby svého okolí, ale nabídne nám hodně peněz za tričko, které se
mu líbí.  Ne proto, že by to byl špatný člověk, ba naopak, je dost dobře lepší než my všechny
dohromady. Ale proto, že to nezapadá do konceptu a definice toho co, proč a jak děláme.
Dozvěděly jsem se spousty věcí a některé jsou velice zajímavé. Dozvěděly jsme se je především, když
jsme odvětily, že nejsme prodejní stánek člověku, který si chtěl koupit nějaký kousek.  A při pokusech
o vysvětlení jsme se kolikrát nestačily divit. Dozvěděly jsme se, že nám chybí pokora, že jsme
namyšlené, že soudíme druhé, že děláme všechno špatně, jak bychom měly komunikovat se
zákazníky, jak děláme špatný marketing, jaké jsme normalizátorky, jak se povyšujeme nad ostatní, jak
si myslíme, že jsme nejlepší a každý s námi musí souhlasit, že si nevážíme peněz, že si hrajeme na
něco co nejsme a že se nestydíme za to, že odepřeme nákup někomu, kdo nám nabízí jeho těžce
vydělané peníze.  A mnoho dalšího…
 
Tolik povyku proto, že lidé očekávali něco, co jsme nebyly ochotné splnit, protože jsme si zvolily jinou
cestu a jiné cíle. Protože nechtějí přijmout náš přístup.
Jen pro vysvětlenou. My nechceme moralizovat, nechceme nikoho poučovat a už vůbec se nechceme
povyšovat nebo snad to, že by s námi měl každý souhlasit. Chceme jenom to, aby měla naše práce
smysl, aby dělala radost našim zákazníkům, ale i nám. Učíme se tomu, jak s naším projektem zacházet
tak, abychom měly čisté svědomí z toho, jak a kde je s našimi produkty a výrobky nakládáno a aby
nebyly zneužívány stejně jako VEN samotné. Stejně tak se neustále učíme komunikaci, pokoře a
respektu, ale také tomu, vymezit si limity a říkat „NE“.
 
A pak je tu ten kontrast. Najednou se zase objeví u stánku někdo, kdo nás pochválí a řekne, že by si
velmi rád něco vybral, ale že si to nezaslouží. Že si prostudoval stránky, že nám fandí a doufá, že se na
nás jednou bude moci obrátit s čistým svědomím a něco si u nás nechat vyrobit.  V obou případech by
se nám chtělo brečet, ale v tom druhém více. Po takových větách máme samozřejmě největší chuť
darovat takovému člověku půl stánku.  Protože o to nám jde, bavit se s přemýšlivými lidmi, kteří jsou
ochotni pochybovat nad svým vlastním přístupem, kteří vidí prostory pro zlepšení a zároveň se
opravdu snaží pochopit, že náš přístup není nadřazený a že má dělat radost a obohacovat, nikoliv
soudit a vymezovat se. A to nám vlastně stačí. V prvním případě to jsou lidé, kteří nás odsoudí, o
ničem nepochybují a už vůbec ne o sobě. Vidí, jak děláme všechno špatně a jak jsme je urazili, že jim
neprodáme to, co chtějí a cítí se ublíženě.
 
Větou „Tak si to tedy nechte všechno pro sebe, když si myslíte, jak jste nejlepší. Stejně s tímto
přístupem daleko nedojdete“ se občas loučí ti, kterým jsme se netrefily do gusta.
 
No třeba mají pravdu. Kdekoliv se ukážeme s našimi produkty či stánkem, je o naše výrobky opravdu
velký zájem a kdybychom je prodávaly (a to i draze), během dopoledne by byl stánek vyprodaný a my

„bohatší“. Ale to není oč nám jde a vlastně z toho radost nemáme, i když se ukazuje, že jako čistě
komerční projekt by byl úspěšný. A co více? Kdybychom prodávaly komukoliv cokoliv, jak jsme zjistily,
nejen že bychom kumulovaly zisky, ale dokonce by náš přístup byl vítán a chválen, a ještě by byl brán
jako nesmírně bohulibý. Ale čím více smysluplnosti a bohulibosti chceme zachovat, tím více lidí to
rozčiluje a vidí v tom pravý opak.   Jako kdyby stačilo to, že to bohulibě vypadá, nehledě na to, jaká je
podstata a smysl. To nám ale nestačí.  Ven není čistě komerční projekt a nebudujeme značku, nýbrž
komunitu lidí, ve které se budeme cítit dobře, a to i za cenu toho, že si nad našim přístupem mnozí
odplivnou (a to v tom lepším případě), nebo že se nedostaneme z červených čísel dalších15 let.
 
„Nechceme nikomu prodávat pocit toho, že dělá něco pro přírodu, pokud si koupí jedno tričko
z odpadu. Chceme prodávat tomu, kdo má vůli a iniciativu nezatěžovat a opravdu obohacovat své
okolí, nezávisle na tom, jestli si u nás něco koupí, či nikoliv.“
 
Proto jsem se rozhodly, že od teď bude možnost získat něco od VEN, o to náročnější. A právě proto,
že jsme na začátku chceme, aby ti, kteří naší práci chápou a chtějí chápat, kteří ji ocení a váží si jí,
kteří se snaží a mají vůli a iniciativu přiložit ruku k dílu v rámci obohacování našeho společného okolí
vlastnili něco „speciálního“. Nikoliv něco, co si může za peníze koupit kdokoliv, nebo to může
kdokoliv získat tím, že nás obelže tak, jak se nám již několikrát stalo.
 
Pro ty, kteří se snaží pochopit náš přístup a cíl, se v podstatě nic nemění a nebudou mít nejmenší
problém cokoliv od Ven získat. Tyto řádky jsou pro ty, kteří chápat nechtějí, chtějí nás přesvědčovat o
tom, jak děláme všechno špatně. A protože není v našich silách s takovými lidmi diskutovat, neboť se
nedohodneme, budou odkázáni právě na tyto řádky.
Tedy, primárně nám jde o dialog nikoliv o prodej, a bude dobré, pokud k tomu naši klienti takto
přistoupí. Možnost prodeje se může otevřít až v onom dialogu. Dialog tedy takovou možnost
umožňuje, nikoliv ovšem zaručuje. Je to velice abstraktní přístup, a není nikdy jasné, co přesně
v onom dialogu onu možnost otevře.  Rozhodně je ale jasné, že to není výše částky.  Není ani jasné,
jak dlouho musí onen dialog trvat, nebo kolik dialogů musí proběhnout. A ze zkušenosti víme, že to
někdy trvá pár sekund a jindy několik dní, a sami nevíme co přesně onu možnost otevře, protože to
není vidět. Je to pouze cítit.
 
Pochopitelně ale musíme podotknout, že kritiku vítáme a také to, že se nám jí dostává opravdu
spousty. A pokud je konstruktivní, tak si jí také vážíme a snažíme se jí zužitkovat.
 
Děkujeme za pochopení.
M+K+T